CHRONOLOGICKÝ
PŘEHLED
HISTORICKÉHO
A STAVEBNÍHO VÝVOJE HRADU SOVINEC
-
14. století -
1318
Olomoucký
biskup Konrád (1316 - 1326) udělil za účast na dobývání odbojného
hradu Rabštejna, náležejícího pánům z Lipé, Vokovi
(1), synovi komorníka Markrabství moravského a zároveň komorníka
olomouckého biskupa Pavla z
rodu Hrutoviců,
jednoho z nejstarších moravských rodů, lénem ves Křížov.
1326
Bratři
Markvart, Vok (1)
a Pavel (1), držící biskupská manství Huzová a Brunzejf, jsou
many olomouckého biskupa Konráda. Vok a Pavel se
píší po Huzové.
1348
V
listině z 27. 10. uveden mezi svědky Vok
(1) ze Sovince (de Aylburk) – první písemná zmínka o Sovinci.
1318-1348
Vok (1) a
Pavel (1) založili hrad jednoduché dispozice - na vrcholu podlouhlého skaliska byla
ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž
- bergfrit. Východně od věže stál
palác, obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím. Hrad se
stal hlavním rodovým
sídlem, který společně drželi asi až do 50. let 14. století.
1353
Další
zmínka o Vokovi (1) a
Pavlovi (1) „ze Sovince“
(de Aulnburk). Tato listina dříve chybně datována 1333 (tisková chyba
v CDM IX, s. 391) a považována proto za první zmínku o Sovinci.
1353
Dle
zápisů do zemských desek se na správě majetku podílí vedle Voka ze Sovince (1) , jeho manželky Anežky a Pavlovy manželky Kláry
i Vokův syn Pavel mladší (Pavlík)
ze Sovince (2); jeho manřelkou je Kačna, později Kačna z Kunštátu.
1356
Pavlík
ze Sovince (2) jako majitel (Vok ze Sovince byl již mrtev) hrad rozšířil:
kolem jádra vznikl úzký parkán vybíhající nad nynější 4. bránu
do podoby věžice. Portály věžové brány stojící pod věžicí parkánu
jsou dosud patrné v průjezdu čtvrté brány.
Snad již tehdy nahradila kamenná hradba provizorní opevnění předhradí
v místě dnešního 5. nádvoří. Uzavírala přibližně obdélný
prostor a v severním průčelí stála průjezdní věž, k níž se v
další fázi připojila hradba severního přihrádku.
1393
Pavlík
ze Sovince spolu se svým synem Ješkem
se zavázali za „půjčených“ 400 hřiven stříbra sloužit i s hradem
moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému. Hrad tak měl být významným
opěrným bodem Joštovým v domácí válce proti jeho bratru, mladšímu
markraběti moravskému Prokopovi Lucemburskému.
po
1398
Pavlík ze Sovince (2) zemřel; mezi jeho syny Ješkem,
Pavlem (3), Alešem, Petrem,
Erhardem, Vokem (2) a Pročkem propukl
spor o dědictví, táhnoucí se do roku 1409.
-
15. století -
1409
Hrad
ve společném vlastnictví (v nedílu) Pavla
(3, manželka Markéta ze Šicendorfu),
Aleše, Petra, (manželka Eliška z Meziříčí, později Kateřina z
Turkova), Erharda, Voka (2, manželka Machna z Meziříčí) a
Pročka ze Sovince. Ješek ze Sovince získává Pňovice a zakládá pňovskou
větev rodu (Pňovští ze Sovince).
po
1409
Spolumajiteli Pavel (3), Petr a Vok (2)
ze Sovince; rozhodující podíl měl Pavel
ze Sovince, který přímo bydlel na hradě.
1412
Petr
ze Sovince obdržel za své služby od krále Václava IV. plat z města
Uničova.
1419-1434
V průběhu husitských válek
páni ze Sovince několikrát změnili své postoje, pouze Ješek ze
Sovince (založil pňovskou větev rodu) byl jednoznačně na katolické
straně.
Zdokonalována
opevnění hradu.
1421
Petr
ze Sovince se poddal králi Zikmundovi Lucemburskému; byl odměněn platem z města Uničova.
1429
Pavel ze Sovince škodil husitskému hejtmanovi Havlu Drastilovi z Kojetína
ve Vyškově. V průběhu
roku přešli páni ze Sovince k husitům; Vok ze Sovince se zmocnil
královského města Přerova a biskupského města Svitav. Na
Sovinci se měla konat schůzka Prokopa Holého se Zikmundem Korybutovičem.
1430
Páni ze Sovince jako stoupenci husitů vystupují nepřátelsky
proti katolickému Olomouci.
1434
Vok, Pavel a Heralt ze Sovince podepsali landfrýd dohoda o zachování
veřejného míru
s markrabím Albrechtem Habsburským.
před
1437
Po smrti Petra ze Sovince majiteli Pavel
ze Sovince (3) , Vok ze Sovince
(2) a Albert ze Sovince (syn
Petrův či Pročkův).
1446
Majiteli
Sovince Pavel ze Sovince (3) a Vok
ze Sovince (2) (ten již tehdy vlastnil Helfštejn).
1452
Pavel
ze Sovince udělil Huzové právo šternberské a uničovské, týdenní
trh, právo odúmrti a znamení sovy do městské pečeti.
po
1452 Po smrti Pavla ze Sovince (3) majiteli Pavlův syn Zikmund ze Sovince a Pavlův bratr Vok ze Sovince (2).
kolem
1455 Po smrti Zikmunda ze Sovince jediným majitelem jeho strýc Vok
ze Sovince (2) (roku 1467 prodal helfštejnské panství).
1468
Jaroslav
ze Sovince, syn Voka ze Sovince, se zúčastnil spolu s Jiříkem
Tunklem z Brníčka a Jiříkem Stošem z Albrechtic tažení
proti odpůrcům krále Jřího z Poděbrad v Nise.
1474
V
průběhu česko-uherských válek vypleněno okolí hradu; páni ze
Sovince se přidali na stranu uherského krále Matyáše.
před
1475
Po smrti Voka ze Sovince (2) zdědil majetek jeho syn Jaroslav
ze Sovince.
asi
1480
Po smrti Jaroslava ze
Sovince získává Sovinec Jan Heralt z Kunštátu.
před
1490
Sovinec
koupil Jan Pňovský ze Sovince, syn Hynka Pňovského ze Sovince se svou
manželkou Machnou z Lomysnice. Jan Pňovský ze Sovinec jako rozhodný
stoupenec uherského a českého krále Matyáše Korvína byl od roku
1487 nejvyšším sudím markrabství Moravského.K
panství Sovinec patřilo 1 městečko a 18 vsí.
Pňovští
ze Sovince hrad pozdně goticky upravovali:
v nynějším pátém nádvoří postavili jižní palác a
pravděpodobně i palác severní, do kterého byla začleněna původně
samostatná branská věž 5. brány. Nádvoří bylo uzavřeno hradbou na
západní straně, která je zpevněna třemi věžicemi, plnícími zároveň
funkci opěrných pylonů. Vstup do původního horního hradu byl řešen
z prostoru za pátou bránou bohatě zdobeným portálem, umožňujícím
průchod jen pěším. Soudě podle sedlových portálů byla přestavěna
i hlavní věž - bergfrit. Je možné, že již tehdy vznikl pás opevnění
na jihu (v podstatě prostor dnešního 6. nádvoří) a východě (severní
část nynějšího třetího nádvoří) hradu s dnešní třetí branou.
po
1494
Na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo.
-
16. století -
1508
Majiteli
Sovince Vok a Heralt Pňovští ze
Sovince, synové Jana Pňovského
ze Sovince.
Listina
Voka a Herolta Pňovských ze Sovince pro Želechovice u Uničova na pňovickém
dílu panství – za roční plat je zprostili robot a odúmrti.
1510
Majitelem
Vok Pňovský
ze Sovince (manželka Eliška z Dubé); jeho bratr Heralt podržel
Pňovice.
asi
1535
Sovinec
zdědil syn Voka Pňovského ze Sovince Ješek
Pňovský ze Sovince (manželka
Anna z Vrbna) - zemřel v roce 1548.
1536
Ješek
Pňovský ze Sovince obnovil městečko Ryžoviště, zpustlé v poslední
čtvrtině 15. století.
1539
Ješek Pňovský ze Sovince vydal horní řád pro doly v Rudě.
1540
Hradním
hejtmanem Hynek Boček z Poličan.
Hejtmani, stojící včele správy panství, byli do roku 1626 nazýváni
také úředníci.
1543
Ješek
Pňovský ze Sovince prodal
Sovinec Kryštofovi z Boskovic;
do zemských desk vloženo v roce 1545.
Páni
z Boskovic renesančně přestavěli oba paláce na 5. nádvoří a spojili je
ochozem. Páni
z Boskovic postavili v městečku Sovinec kostel, zničený v roce
1643 při dobývání
hradu Švédy. Šíření
luterského vyznání na panství pány z Boskovic.
1545
Kryštof z Boskovic založil ves Malou Štáhli.
1547
Lokační
listina pro fojta z Veveří Hanuše Ruttera na znovuosídlení obce,
pusté od konce 15. století. Ve stejném roce obnovena i Velká Štáhle,
následujícího roku Stránské.
1550
Panství zdědil Kryštofův vnuk Jan
Černohorský z Boskovic a Třebové.
1554
Listina
pro novoosídlence z Albrechtic, kteří obnovili tuto ves, zničenou
za česko – uherských válek v poslední čtvrtině 15. století.
Do roku 1575 opět osazeny i další pusté obce, např. Břidličná,
Arnoltice, Vajglov, Lomnice.
1571
Hradním
hejtmanem Burian Kobylka z Kobylího.
1573
Jan
Černohorský z Boskovic a Třebové obci Moravici převedl roboty v plat.
1576
Jan
Černohorský z Boskovic a Třebové prodal Sovinec
Vavřinci Ederovi ze Štiavnice,
zástavnímu držiteli sousedního panství rabštejnsko – janovického
(do roku 1582); do zemských
desk prodej vložen v roce 1578.
Vavřinec
Eder ze Štiavnice dal na hradě postavit vedle nové budovy 3. brány
zcela nový objekt purkrabství a zdokonalil opevnění hradu výstavbou
polygonální dělové bašty (Remter), spojené novou hradbou na jihovýchodě
s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí
hlava a předsunutou osmibokou bateriovou věží
(spodní část dnešní věže kostela).
1577
Hradním hejtmanem Jáchym
Pivce z Hradčan a Klimštejna.
1578
Vavřinec Eder ze Štiavnice vydal horní řád pro sovinecké
panství.
1582
Nejstarší
zachovaný česky psaný urbář sovineckého panství, vycházející z dnes
ztraceného urbáře z roku 1563. Na panství žilo asi 5 500 osob.
1583
Hradním hejtmanem Jan starší
Malaška z Rejdychu.
1585
Dokončena stavba budovy nynější 3. hradní brány.
1587
Hradním hejtmanem Matěj
Schwebischer.
1588
Hradním hejtmanem Bernart
Koza z Hradiště.
1589
Hradním hejtmanem Matěj
Schwebischer.
1590
Po
Vavřincově smrti zdědila Sovinec jeho dcera Anna
Ederovna ze Štiavnice, která se záhy provdala za Jana staršího
Kobylku z Kobylího, syna mírovského hradního hejtman Jindřicha
Kobylky z Kobylího, vlastnícím tvrz v Podolí u Mohelnice.
1594
Anna
Ederovna ze Štiavnice vzala svého manžela Jana
staršího Kobylku z Kobylího v majetkové společenství.
Na
hradě spojena předsunutou věž s dnešní první branou masívní štítovou
zdí, vytvářející mohutný renesanční barbakán (1. a 2. nádvoří).
1595
Hradním hejtmanem Jan Litoměřický
z Litoměřic.
1596
Hradním hejtmanem Šťastný
Starosedský.
1599
Jan
starší Kobylka z Kobylího převedl obyvatelům Rýžoviště
roboty. v peněžní rentu a zprostil je povinnosti hradní stráže.
-
17. století -
1605
Jan
starší Kobylka z Kobylího vyslán moravskými stavy do Slezska
vyjednat pomoc proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje,
pustošícím jihovýchodní Moravu.
1606
Hradním hejtmanem Jan Žabka.
1607
Po
smrti Anny Ederovny ze Štiavnice
zdědil Sovinec její manžel Jan starší Kobylka z
Kobylího.
1608
Jan
starší Kobylka z Kobylího stálým přísedícím zemského soudu
Markrabství moravského.
1609
Hradním hejtmanem Ignác Bořek
z Poličan.
1610
V Břidličné
vykopáno a spáleno tělo Magdaleny Zimmerové, popravené za čarodějnictví,
o které se věřilo, že po smrti škodí jako upír.
1612
Hradním hejtmanem Štěpán
Preyher.
1614
Hradním hejtmanem Jan mladší
Malaška z Rejdychu.
1616
Janu staršímu Kobylkovi z Kobylího propůjčen titul rady císaře
Matyáše.
Jan
starší Kobylka z Kobylího vydal luterský církevní řád pro
panství Sovinec; již předtím jako horlivý luterán opravil kostely v Dolní
Moravici (1593), v Rýžovišti
(1602), v Lomnici (1603) , v Pasece (1603), v Břidličné
a v Jiříkově.
1617
Cechovní
artikule a řád pro tovaryše stolařského a bednářského cechu v městečku
Sovinci. Dalším doloženým cechem byl cech tkalcovský, významné místo
zaujímal v obci kovář.
1619
Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských
direktorů, přísedícím zemského
soudu, defenzorem a komisařem pro prodej zabavených církevních statků. V soupisu
moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno
na 100 000 moravských zlatých.
1621
Jan starší Kobylka z Kobylího bělohorským vítězem císařem
Ferdinandem II. omilostněn;
milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a
slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi
Karlovi, biskupu vratislavskému
a velmistru Řádu německých rytířů.
1623
Jan
starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi
Karlovi ve prospěch Řádu německých
rytířů za 200 000 moravských zlatých.
Majitelem
hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů, v jehož
čele stál doživotně volený velmistr.
Hrad
přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství
(do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18.
stol.).
1624
Panství
Sovinec sloučeno s panstvím Bruntál (v majetku Řádu německých
rytířů od roku 1621) v
komorní komendu velmistra Řádu německých rytířů.
Hradním
hejtmanem Adam ze Schlewitz.
1625
Velmistrem Řádu německých rytířů
Jan Eustach z Westernachu
Pro
spojená panství Bruntál a Sovinec zřízena funkce místodržícího,
zastupujícího
zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí
komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Prvním řádovým místodržícím
jmenován Jiří Vilém z Elkershausenu,
zvaný Klippel, který na Sovinci přijal hold sovineckých poddaných.
Hradním
hejtmanem, zastupujícím na sovineckém panství řádovou vrchnost,
ustanoven Jindřich Wembowský z
Wembowic.
1626
Sovinec bez boje vydán Dánům, vedeným rytmistrem Jiřím
Gersdorfem z pluku Wolfa Jindřicha
Baudissina dánských vojsk pod vedením Jana Arnošta Výmarského; Dánové
hrad drželi do léta 1627.
1627
Velmistrem Řádu německých rytířů Jan
Kašpar ze Stadionu.
Hradním
hejtmanem ustanoven Jan Höpper z
Abersdorfu.
1627
– 1643 Hrad rozsáhle opevňován:
postaveny barokní bastiony - na severu Jiřský, na západě
tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův, další,
zvaný Klipplova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Zcela byl přebudován
přístup ke Kočičí hlavě, kde vznikla
tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější
palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá
věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé
brány a dělová bašta, později zvaná Remter. Na
hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany.
1632
Těžké škody na panství spáchali vojáci 5 kompanií Charvatů při svém průchodu do Slezska.
1641
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold
Vilém, syn císaře Ferdinanda II. Druhým
řádovým místodržícím Augustin
Osvald z Lichtensteina.
1642 Zpráva hradního hejtmana Jana Höppera o plenění Švédů v okolí
hradu.
Řádový
místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina povolal kompanii
dragounů na obranu hradu před plenícími Švédy.
1643,
červen
Velitel švédských vojsk Lennart Torstensson při svém tažení
z Čech na Moravu určil řádová panství Bruntál a Sovinec svému
plukovníkovi Janu Mořici Wrangelovi a jeho pluku jako kontribuční místo.
Koncem
června se Švédové pokusili zmocnit hradu nenadálým přepadem.
1.-22.7.
Jihozápadně od hradu postavena předsunutá dělová bašta „Lichtenštejnka“,
spojená s hradem podzemní chodbou.
16.9. Při
zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání
Brna oblehlo 8 000 Švédů s 82 děli pod přímým vedením Lennarta
Torstenssona Sovinec. Hlavní postavení Švédů bylo nad vápenkou jižně
a jihozápadně od hradu.
19.9. Švédská
dělostřelecká baterie umístěna u vápenky zahájila od jihu ostřelování
předsunuté bašty „Lichtenštejnky“.
20.9. Druhá
švédská dělostřelecká baterie umístěna u Těchanovkého lesa zahájila
ostřelování hradu od severu. Po celodenním ostřelování Švédové
zaútočili na „Lichtenštejnku“ a dobyli ji.
21.9. Švédové
zahájili dělostřeleckou palbu na hrad od spodní brány zničeného městečka
Sovinec, kam přemístili děla od vápenky.
22.9. Třetí
švédská dělostřelecká baterie na Šibeniční hoře. V průběhu
ostřelování se zřítila horní část dělové věže u Klippelova pláště
(dnes věž kostela) a byly poškozeny i předprsně Jánského a Vilémova
bastionu.
V noci
Švédové pronikli podkopem až do příkopu pod Jánským bastionem,
odkud však byli obránci hradu vytlačeni.
1.10. Švédové
dělostřelbou rozmetali náspy, předprsně, lafety dvou děl a jedno dělo
na Jánském a Vilémově bastionu, ovládli vnější opevnění u Vilémova
bastionu a zahájili minérské práce.
4.10. V
urputných bojích , ve kterých se obránci hradu snažili překazit
podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící
Lichtenstein.
5.10. Švédové
minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními
granáty odražen. Výbuch další miny jim otevřel „prostřední plató“
(zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení
jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř
veškeré střelivo.
6.10. Za
situace, kdy obráncům hradu došlo střelivo, přistoupil místodržící
Lichtenstein na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson
nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu
německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do
Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a
dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno
svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou
nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být
předány Švédům.
7.10. Ráno
místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání
hrad opustili. Uvádí se, že v bojích bylo zraněno či zabito 72
mužů hradní posádky, švédské ztráty prý dosáhly 800 mužů.
Torstensson,
nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou
200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci Ludvík Boyer.
Sovinec
spolu s Olomoucí a Uničovem třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím
kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska.
1644
Místodržící Liechtenstein podnikal opakované výpady proti švédské
posádce na Sovinci. Přestože bylo velice sucho, nechal Liechtenstein
otrávit v okolí hradu vodu ve studních.
V
září zahájena blokáda hradu.
1645
Na jaře ukončena neúspěšná blokáda hradu
Lichtensteinem.
1650
Řádový
místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina převzal hrad od Švédů,
příkaz hradnímu hejtmanovi Janu Höpperovi uvést hrad do dobrého stavu.
-
základní úpravy hradu
Domácí
komtur Jan Bedřich z Knöringenu
(1649 – 1653) vydává příkaz k opravě zbraní v sovinecké
zbrojnici.
Na
panství zůstalo pouze 466 osedlých a celkově 2 347 žijících osob.
1651
– 1655 Na základě nařízení řádového místodržící Augustina
Osvalda z Lichtensteina z čeledníku
(síně zbrojnošů) zřízena nová hradní kaple sv. Augustina.
1652
Hradním hejtmanem Jiří
Rupprecht.
1653
Řádovým místodržícím Jan
Kašpar z Ampringenu.
1655
Vysvěcení
hradní kaple sv. Augustina olomouckým světícím biskupem Janem Gobarem.
1658-1663
Farářem v Dolní Moravici na panství sovineckém Jan Kryštof
Lautner, pozdější děkan šumperský, oběť čarodějnických inkvizičních
procesů vedených inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu.
1662
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Karel
Josef, syn císaře Ferdinanda III.
1663 Hrad uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého
vpádu.
1664
Velmistrem Řádu německých rytířů Jan
Kašpar z Ampringenu.
Řádovým
místodržícím Jan Adolf
Rau z Holzhausenu.
1666
Hradním hejtmanem Baltazar
Schindler.
Vyhotoven
zbrojní inventář hradu.
1670
Řádovým místodržícím Jan
Vilém Zocha.
1676
Popis
hradu.
1672
Velmistr
Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu přijal na
Sovinci hold poddaných panství.
Hradním
hejtmanem Pavel Filip Schätzel z Hetzenfeldu.
1675
Hradním hejtmanem
Melchior
F. Riedel.
1678
Hradním hejtmanem Daniel
Poysel.
1679
Hradním hejtmanem Jan J.
Mathann.
1680
Hrad opět uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí
tureckého vpádu.
1682
Řádovým
místodržícím Filip Adolf z Hohenecku;
ten vyzval k pokračování v opravách hradu.
1684
Velmistrem
Řádu německých rytířů Ludvík Antonín Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.
1687
Řádovým místodržícím Filip
Benedikt Forstmeister z Gelnhausenu.
1691
Podle
soupisu obyvatel pro rozvržení daně z hlavy žilo v městečku
Sovinec 145 obyvatel.
1692
Hradním hejtmanem Jan
Michael Gross.
1694
Velmistrem
Řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.
1698
Hradním hejtmanem František
Jiří Heřmanský.
-
18. století -
poč.
18. stol. V městečku Sovinec postaveny železárny.
1706
Řádovým místodržícím Bedřich
Vilém z Harstallu.
1707
Panství Sovinec se rozrostlo na 30 obcí.
1715
Hradním hejtmanem Jan Josef
Baumann.
1711
Vdova po císaři Leopoldovi I. císařovna Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská,
sestra velmistra Řádu německých rytířů Františka Ludvíka Falcko-Neuburského,
ukončila jako regentka mj. i Království českého 6–tiletý spor mezi
Řádem německých rytířů a Zuzanou Eleonorou Kobylkovou z Kobylího,
která žádala vrácení panství Sovinec, rozhodnutím ve prospěch řádu.
1726
Hradním hejtmanem Jindřich
Ferdinand Binch von Gerstenfeld.
1731
Řádovým místodržícím František
Zikmund Bedřich ze Satzenhofenu.
Hradním
hejtmanem Karel J. Neumann.
1732
Velmistrem Řádu německých rytířů
Klemens August Bavorský.
1736
Hradním hejtmanem Edmund M.
Stellwaag.
1744
Na
hrad Sovinec přemístěna poustevna z Uhlířského vrchu u Bruntálu.
1748
Řádovým místodržícím Bedřich
Vilém z Wildensteinu.
1750
Hradní
hejtmani jako představitelé správy panství nazýváni vrchní úředníci.
pol.18.stol.
Hrad přestal plnit funkci pevnosti a byl odzbrojen.
1752
Z hradu Sovince odvezeno 7 děl do sídla řádu ve württenberském
Mergentheimu.
1761
Velmistrem
Řádu německých rytířů Karel Alexandr Lotrinský,
švagr královny Marie Terezie.
1765
Hradním
hejtmanem Jan Bahr.
1766
Hradním
hejtmanem Kašpar Alexandr Hoffmann.
1770
Královna
Marie Terezie povolila městečku Sovinci trhy.
Řádovým
místodržícím Maxmilián Xaver z Riedheimu.
1776 Z rozhodnutí velmistra Karla Alexandra Lotrinského ulity 2
zvony pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u
Bruntálu ze starých, nepoužitelných děl z hradu Sovinec.
1777
Hradním hejtmanem Antonín
Alois Krömer
1778
Nařízení
domácího komtura Viléma Kazimíra Karla Redwitze o ukrytí řádového stříbra na
hradě před Prusy a o zřízení lazaretu.
1780
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián
II. František , syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a
Leopolda II.
1781
Zmínka
o Josefovi Höchstmannovi jako o posledním poustevníkovi obývajícím
tzv. poustevnu v Nové baště.
1784
Obnovována velká hradní věž, jejíž horní část po úderu
blesku shořela - věž byla zastřešena ve snížené úrovni a zároveň
bylo sneseno horní podlaží palácové části hradu (zde byly tzv. knížecí
sály). Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka - již
nebyla obnovena a sloužila jako „kamenolom“.
1789
Na 5. hradním nádvoří vybudována u severozápadní hradební
zdi s pylony a zbrojnicí (středním bastionem) „chodba na způsob
galerie“.
1797
Řádovým místodržícím František
Josef z Thierheimu.
1800
Hradním hejtmanem Alois
Stellwaag.
-
19. století -
1801
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Karel
Ludvík, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II.
(I.), známý svým vítězstvím nad Napoleonem.
1804
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Anton
Viktor, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.).
1806
Posledním řádovým místodržícím Karel
Josef z Bourscheidu.
Na
hradě drobné úpravy kaple a kuchyně.
1809
Řád
německých rytířů zrušen na území dnešního Německa. Sídlem Řádu
se stává Vídeň, osobním sídlem velmistra Bruntál.
1810
Vrchnostenské úřady panství Sovinec přeneseny z hradu do
zámku v Dlouhé Loučce. Hrad, který již není ani sídlem správy panství, ztrácí pro své
majitele jakýkoli význam.
1811
Výnosem velmistra Antona Viktora byl hrad rozparcelován na dílčí
reality a do roku 1830 rozprodáván zájemcům z řad poddaných; prodané
části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene.
Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu, veřejně užívána
byla nadále kaple v přízemí záp. křídla paláce.
Hrad Sovinec chtělo od Řádu německých rytířů odkoupit 25 židovských
rodin; žádost odmítnuta velmistrem řádu.
1820
Zrušen úřad řádového místodržícího pro panství Bruntál
a Sovinec.
1821
Velmistr
řádu arcivévoda Anton Viktor věnoval stará děla z hradu Sovince
na ulití 3 zvonů pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském
vrchu u Bruntálu (zvony z roku 1776 byly zničeny při požáru
kostela v roce 1820).
1827
Hradním hejtmanem Karel Scholz.
1834
Na indikační skice stabilního katastru je severozápadní část
vnitřního hradu (severní palác) označena jako ruina.
1835
Velmistrem
Řádu německých rytířů Maxmilián III. Josef d´Este, bratranec císaře Františka I.
Na Květnou neděli hledači pokladů vybaveni proutkem hledali v baště
zvané Kočičí hlava stříbrnou rakev, ve které podle pověsti měla být
pohřbena buď soví královna nebo první (legendární) majitel hradu
Fisedeling. Přestože baštu překopali, nic nenašli.
1836
Velmistr Maxmilián III. Josef
d´Este vydal příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí
hradu a k zamezení dalšího rozkladu hradního areálu.
1837
Na hradě zřízeno a zařízeno asi 6 místností pro příležitostný
pobyt řádového panstva. Hradní parkány využívány jako zahrady.
Hradním
hejtmanem G. H. Schrodt.
1842-1845
Na místě tzv. strážních domků, přistavěných k jihu k štítové
zdi předhradí, postaven kostel sv. Augustina. Oktogonální věž zvýšena
na zvonici kostela.
1849
Zrušení patrimoniální správy; zaniká tím panství Sovinec
jako základní jednotka územní, správní i soudní. Bezprostřední
majetek jednotlivých majitelů panství je označován jako velkostatek
(velkostatek Sovinec)
1850
V souvislosti se zrušením patrimoniální správy zaniká i
úřad hradního hejtmana, nazývaného od roku 1750 vrchním úředníkem,
jako představitele správy panství.
1856
- 1857 Pro účely řádového semináře
pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele byl zcela zbořen trakt na
6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem (příbytek důchodního
úředníka a stáje) a na
jeho místě postaven nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn
v kapli.
1858
Odstraněna zeď
a brána
mezi 3. a 7. nádvořím.
1863
Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Vilém,
synovec císaře Františka I., syn bývalého velmistra Karla Ludvíka
(1801-1804).
1866
Řádový seminář přeložen do Opavy.
1867
Prostory semináře pronajal Řád německých rytířů zemským
úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do
roku 1896.
1891
Zahájena
korespondence učitele českého jazyka na Moravskoslezské lesnické škole
na Sovinci pátera Jana Blokši s Jaroslavem Vrchlickým.
1894
Velmistrem
Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen,
synovec velmistra Viléma a vnuk velmistra Karla Ludvíka (1801 - 1804).
-
20. století -
1904
Velmistr Evžen nechal nově zařídit interiéry - na hradě 4 knížecí
pokoje, 3 kavalírské
pokoje, knihovna o téměř 20 000 svazcích knih, zbrojnice a dalších
28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli. Byla provedena
elektroinstalace, vodoinstalace, vytápění a sociální zařízení.
Byly rovněž prováděny terénní úpravy.
1919
Na
majetek Řádu německých rytířů uvalena nucena správa, majetek převzat
Československou republikou. Nucena správa zrušena v roce 1924.
1923
Velmistrem
Řádu německých rytířů, od roku 1929 Německého řádu, Norbert
Klein, brněnský biskup.
1929
Řád
německých rytířů po své transformaci z rytířského řádu na
řeholi duchovní přejmenován na Německý řád.
1933
Velmistrem Německého řádu Paul
Heider, opavský probošt.
1936
Velmistrem Německého řádu Robert
Schälzky.
Vybrané
umělecké předměty převezeny z hradu Sovince na Konopiště.
1939
Majetek Německého řádu zabaven
Německou říši (Německý řád byl zrušen).
Prohlídka
hradu komisařem zemského muzea v Opavě.
1940
Hrad převeden do užívání Wehrmachtu - na hradě zajatecký tábor Oflag VIII H/Z pro důstojníky.
Byli zde internováni především francouzští důstojníci, podle dalších
zdrojů i důstojníci britští a polští vojáci.
Sovinecká
hradní knihovna převezena na bruntálský zámek.
1941
Zájem SS o koupi hradu.
1942
Zajatecký tábor na hradě zrušen.
Nominálním
vlastníkem hradu Sudetský
lesmistrovský úřad.
Na
hradě malá jednotka SS, střežící sklad snad ukořistěného materiálu
či lihovin.
1943
Hrad koupila Společnost
pro podporu a péči o německé kulturní památky (převedení
vlastnického práva povoleno v listopadu 1944).
1945
V květnu v průběhu přechodu fronty hrad vyhořel.
Hrad
převzat Československou republikou (konfiskace podle dekretu č. 5/1945
Sb.) - hrad pod národní správou.
1946
Zemská
komise pro obnovu navrhla zabezpečit hrad proti povětrnostním vlivům.
1947
Hrad ve správě Národního pozemkového fondu.
1948
ZNV
v Brně rozhodl o stavební obnově hradu.
1950
Ministerstvo zemědělství nabídlo hrad Československé obci
sokolské.
Uživatelem
hradu Moravská filharmonie Olomouc.
1951
- 1953 Zahájeny práce na zabezpečení
hradu - byla zastřešena polygonální dělová věž Remter a jižní
palác; zastřešení severního paláce nebylo dokončeno.
1962
Rozhodnuto o konzervaci stávajících budov.
1965
Hrad
ve správě Vlastivědného ústavu
Bruntál (od roku 1978 Okresní
vlastivědné muzeum v Bruntále, od roku 1991 Muzeum v Bruntále).
Oprava
zřícené severovýchodní části 5. brány. Hrad,
který byl v omezeném rozsahu zpřístupněn veřejnosti, zhlédlo 3
018 návštěvníků.
1971
– 1983
Statické zabezpečení hradu.
1983
Osazena ocelová konstrukce na korunu zdiva hlavní věže.
1987
Další etapa statického zabezpečování hradu.
1990
Zastřešení věže.
1990
– 1993 Opravovány prostory třetí
a čtvrté hradní brány, konírny a objekt bývalé vrátnice na 1. nádvoří,
zastřešena sedmá brána a zbrojnice.
1990-1994
Na hradě pořádány výstavy moderního současného umění,
organizované fotografem Jindřichem Štreitem.
1991
Hrad samostatnou organizací
Okresního úřadu v Bruntále.
1992
Hrad opět ve správě okresního
Muzea v Bruntále.
1994
Hrad pronajat Městu Rýmařovu.
1994
-1999 Opravena
parkánová zeď,
zahájeny práce na opravě purkrabství, restaurování sgrafit na 3. bráně
a střechy kolem věže.
2000
Ukončení nájmu města Rýmařova, hrad v přímé správě Muzea
v Bruntále.
Na
hradě zpřístupněna prohlídková trasa a expozice k historii
hradu a lesnickému školství v konírnách.
Na
hradě obnovena tradice každoročního pořádání výstav současného
moderního umění, organizovaných fotografem Jindřichem Štreitem.
Na
hradě provedeny základní zabezpečovací práce a zastřešen prostor
kolem hradní věže.
-
21. století -
2001
Na
hradě vybudovány 2 další expozice v budově purkrabství, zpřístupněno 5. nádvoří,
přízemí dělové bašty Remter a po stavebních úpravách i přízemí
Jižního paláce. Rekonstrukční úpravy budovy 7. hradní brány.
2002
Po stavebních úpravách zpřístupněno přízemí Severního paláce
s tzv.
Boskovickým
sálem, ve kterém je umístěno lapidárium a budova 7. hradní brány.
Provedena celková rekonstrukce předsunuté dělové bašty „Lichtenštejnky“
a nově zastřešen tzv.
kancelářský trakt včetně 5. hradní brány.
2003
Na
hradě byla upravena budova bývalé vrátnice ve vstupní prodejní místnost
a hradní pokladnu, prostory patra Jižního paláce a přízemí
purkrabství.
2004
Po
ukončení rekonstrukčních prací zpřístupněno patro Jižního paláce
a část ochozu kolem 5. nádvoří. V purkrabství vybudovány
expozice řádů a vyznamenání a útrpného práva.
Použitá
literatura a prameny:
Begmann,
W.: Die Eulenburg. Eine Deutsch-ordens-Veste in Mähren. b.m., 1904.
Demel,
B.: Der Deutsche Orden in Schlesien und Mähren in der Jahre 1742 –
1820. In: Měšťané, šlechta a duchovenstvo v rezidenčních městech
raného novověku (16. – 18. století), Prostějov 1997, str. 301 –
345.
Eliáš,
J.: Hrad Sovinec. Stavebně-historický průzkum. Dějiny hradu. Brno
1980.
Francouzští
zajatci. Sovinec. Dlouhá Loučka. b.m.v.,b.d.
Háza,,
Z.: Statistika osedlých a obyvatel panství Sovinec v letech 1516 až
1681. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, C
40, 1993, řada historická, str. 23 – 49.
Hosák,L.:
Dějiny Rýmařovska.1.díl. Do husitského revolučního hnutí. Rýmařov
1957.
Hosák,
L.: Dějiny Rýmařovska. 2. díl. Od počátků husitského revolučního
hnutí do poloviny 16. století. Olomouc 1958.
Hrady,
zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Severní
Morava. Praha 1983.
Irgang,
W.: Freudenthal als Herrschaft des Deutchen Ordens 1621 – 1725. Bonn –
Godesberg 1971.
Kohoutek,
J.: První etapa archeologického výzkumu hradu Sovince. In: Časopis
Slezského zemského muzea, série B, 1993, str. 1 – 12.
Kohoutek,
J.: Druhá etapa archeologického výzkumu hradu Sovince. In: Časopis
Slezského zemského muzea, série B, 1997, str. 12 - 25.
Kropacz,
F.S.: Geschichte der Eulenburg in Mähren. In: Schriften der historisch-statistischen
Sektion der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des
Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 14, 1865, str. 1 – 64.
Kubin,
M.: Die Wallfahrtskirche Maria Hilf auf dem Köhlerberg bei Freudenthal.
Bruntál 1923.
Pinkava,
V.: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a Rýmařovský
okres. Brno 1922.
Plaček,
M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996.
Samek,
B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. svazek. J/N. Praha 1999.
Spurný,
F.: Dějiny Rýmařovska. 3. díl. Od poloviny 16. století do Bílé
Hory. Ostrava 1961.
Spurný,
F.: Sovinec. Ostrava 1964.
Spurný,
F.: Sovinecké panství a třicetiletá
válka. In: Sborník prací k sedmdesátinám universitního
profesora L. Hosáka, Olomouc 1968, str. 53-65.
Vostatek,
M.: Zajatecký tábor v Sovinci. Hlas revoluce, 1980, č. 44, str 7.
Zemský
archiv Opava , fond Velkostatek Sovinec - Dolní Dlouhá Loučka.
|
zpracoval:
PhDr.
Tomáš Niesner, únor 2005
|